UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro účely japonského trhu oprášili finští speed street boys své staré MCD „Succesor“ (2000) a doplnili ho o dva zbrusu nové covery plus jeden dříve použitý na tributní kompilačce. A vzhledem k tomu, že internetové stoky jsou bez hranic a „Successor“ se recenze na Metalopoli nedočkal, obhlédněme si do líbivého staniolku schovaný kotouček zblízka. Je zřejmé, jak si Finové šikmoočka hýčkají, vždyť si pro ně dokonce vytvořili speciálního „obalového maskota“ – žluťoučkého mistra s vousem mocným. Inu, úspěchu nutno jít na ruku.
Ze zmíněného MCD oprášili Sonátníci hned trojici skladeb. Do čela pelotonu umístili „San Sebastian“, kterému se za tretrou jen práší. Charakteristický speedový výplach s chytlavou melodií a chlapeckými vícehlasy, který by se bez debat uchytil i v uhlazených stylech, které sypou zlaťáky. Na vytříbené a vyšperkované odrhovačky z doposud aktuální desky „Winterheart Guild“ však tenhle libový řízeček ztrácí... V závěsu za ním šklíbí se „The Gun“ s netypicky hard rockově zadrhnutým nosným riffem, ale typickou melodickou výstavbou i vokální linkou. Plusové bodíky. A do třetice takřka na chvostu pajdá baladička „Shy“. Slizká, finským akcentem prožvatlaná, otextovaná po vzoru červené knihovny... Problém SONATY je, že mimo rychlé a metalové skladby se jejich popový patos stává poněkud nesnesitelně přeslazeným. Ale stále se dá s trochou šklebu zkousnout. Podobný, o chlup pozitivnější, dojem mám z celé „původní“ tvorby Finů na épéčku.
Druhý blok kotoučku tvoří předělávky. Tady SONATA rozhodně trochu napravuje do bezvýrazna se rozplývající dojem ze successorovských přejímek. Především – ze škorpíkovské dojírny „Still Loving You“ udělají chladnokrevně po úvodní, na oko velice pravověrné, baladické pasáži slušnou speedovou vypalovačku. To se dá. Dýňácký šlágr „I Want Out“ demonstruje rozdíly mezi Arktičáky a jejich starými vzory. Není jich žel příliš mnoho – jedná spíš o opis než předělávku (vokálně ovšem velmi slušně zmáknutou). Ke smutku páně Jogruta nedošlo z tvorby Metly na obligátní oplodňovák „nasink elz medrz“, ale na pozapomenutý (ale přesto skvělý) pLoužák „Fade To Black“, který kapela převzala z „Tribute To Four Horsemen“. Pokud vlastní balady SONATA ARCTICA až příliš balí do cukru, hetfieldovsky drsný romantismus jí sedí. Sice je mnohem jemnější než originál – zejména díky sametovému vokálu Tony Kakka – ale není to vůbec na škodu. Pro mne nejlepší položka z poněkud rozpačitého kompletu.
Kam tedy s tebou, šikmooký Fine? Přeci do rodin skalních příznivců. Jinde by tebe, ni tvé vlky, nečekalo příliš vřelé uvítání.
Japonské épéčko se prostřednictvím nevyzpytatelných netových kanálků dostalo až do naší redakce... Obsahuje nepříliš zářivý výběz z MCD "Succesor" plus tři slušné předělávky. Což dá dohromady povinnost pro skaláky a lehký nadprůměr pro nezaujaté speedové obecenstvo.
6 / 10
Tony Kakko
- vokály, klávesy
Jani Liimatainen
- kytara
Tommy Portimo
- bicí
Marko Paasikoski
- basa
Henrik Klingenberg
- klávesy
1. San Sebastian
2. The Gun
3. Still Loving You
4. Shy
5. Dream Thieves
6. I Want Out
7. Fade To Black
Pariah's Child (2014)
Stones Grow Her Name (2012)
Live In Finland (2011)
The Days Of Grays (2009)
Unia (2007)
For The Sake Of Revenge (2006)
Reckoning Night (2004)
Takatalvi (Japan MCD) (2003)
Winterheart’s Guild (2003)
Silence (2001)
World And Raven (2001)
Successor (2000)
Exliptica (1999)
UnOpened (1999)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Spinefarm Records
Stopáž: 31:21
Produkce: Mikko Karmila
Studio: Tico Tico Studios
Takhle po malých dávkách, navíc osvěžené předělávkami, to není až tak hrozné. Samozřejmě, speedoví Škorpíci jasně vedou, ale občas se zableskne i z vlastních řad. Až ne HELLOWEEN. Tisící zpracování "I Want Out" není ani zábavné, ani nedosahuje polovičky kvalit originálu. Ale jak říkám, v takhle omezeném množství to docela ujde.
Metla a Škorpíci dobře, moc dobře provedení...
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.